Křída nebo ovladač? Školství je třeba změnit výrazněji
V Ústeckém kraji je hodně co zlepšovat. Když si ale sestavíte žebříček priorit, mezi prvními bude určitě školství. Pro koalici Spojenců pro kraj je to téma takřka osobní.
Budeme i po koronaviru učit postaru?
Když se před volbami mluví o školství, většinou se skloňuje jediné téma – platy učitelů. Jenže školský systém potřebuje víc než jen peníze.
„Potřebujeme změnit zastaralý styl výuky, stanovit standardy pro učitele, a především posunout způsob, jakým se o školství přemýšlí,“ poukazuje na základní slabiny systému lídr Spojenců Jiří Řehák. Sám je dlouholetý kantor gymnázia v Teplicích a díky svému nadstandardnímu přístupu k výuce byl nedávno oceněn Vzdělávací nadací Jana Husa.
Spojenci se shodují v jednom – opravené školní budovy ani moderně vybavené učebny nepomohou, pokud se nezmění zásadní náhled na školství. „Je skoro jedno, jestli bude mít učitel v ruce křídu nebo ovladač. Zásadnější je, jestli bude motivovaný, schopný a ochotný připravit své žáky nejen na svůj obor, ale také na život,“ dodává Řehák.
Zní to jako obecné fráze? Spojenci je dokáží přeměnit v konkrétní návrhy. Do svého odborného týmu také přizvali Petru Mazancovou, předsedkyni Učitelské platformy, která je dnes jednou z nejvlivnějších pedagogických organizací v republice (přečtěte si rozhovor s Petrou Mazancovou). „Jako učitelka i jako matka čtyř dětí dobře vnímám, že škola se v rodinách řeší dnes a denně. Je potřeba mít ve vedení kraje lidi, kteří nebudou mít školství jen jako falešnou prioritu, ale budou to lidé z praxe,“ podotýká Mazancová, která zároveň učí na gymnáziu v Litoměřicích.
V Ústeckém kraji vidí Řehák i Mazancová jako jednu ze slepých cest, že se nepromyšleně podporuje učňovské školství bez ohledu na rychle se měnící realitu trhu práce, a tím se často přispívá k rozšíření počtu mladých nezaměstnaných.
A oba se shodují, že lepším řešením je takzvané duální vzdělávání, které funguje například v sousedním Německu. Ve zkratce jde o to, že firmy finančně podporují žáky při výuce konkrétního řemesla výměnou za to, že k nim absolventi následně nastoupí do zaměstnání.
„To není zisk jen pro firmy. Školský systém tím dostává smysl, a hlavně z toho těží i děti a jejich rodiny. Odpadají jim problémy se sháněním práce po škole, což je jeden ze zásadních životních okamžiků,“ podotýká Mazancová.
K tématu školství plánují Spojenci ještě několik odborných debat. Momentálně sbírají zkušenosti učitelů i rodičů z výuky během koronavirové krize.
„Musíme to vzít jako impuls, šanci. Leccos teď musíme dělat nově, jinak, mimo zvyklosti. Přesně tohle školství ke změně potřebuje,“ uzavírá Jiří Řehák.
Anketa
Koronavirová krize převrátila ve školství všechno naruby. Učitelé se potýkají s výukou ve virtuálním prostoru, rodiče zakoušejí zoufalé chvíle při snaze vysvětlit dětem probíranou látku. A školáci si musí zvykat na zcela jiný režim. Zkusme vzít ze současné situace pozitivní zkušenosti a přenést je do všední školní praxe. Je to možné? Ptali jsme se pedagogů v našich řadách a ptáme se i Vás.
Podívejte se na odpovědi
1) Jak udržet při domácí výuce trpělivost? 2) Co Vás krizový způsob výuky naučil? 3) Odhalil nouzový stav nějaké slabé místo ve školství, které je možné řešit na krajské úrovni?
MILOSLAVA BAČOVÁ, GYMNÁZIUM TEPLICE
1) Říká se, že se trpělivosti musí člověk učit. Ze zkušenosti z přípravy vnuka do školy vím, že jako rodič nebo prarodič musí mít člověk daleko více trpělivosti než jako kantor s žáky ve škole. Míra trpělivosti podle mě závisí na množství času na výuku. Pracovní povinnosti a časový press mohou způsobit nervozitu na obou stranách. Takže je nutné sednout si s dítětem k učení až v momentě, kdy máme v práci hotovo. Vhodné je dítě také předem nějak namotivovat, vidina odměny může vést k soustředěné práci.
2) "Krizový" způsob výuky mi ukázal, že jsou studenti schopni pracovat naprosto sami, bez našeho každodenního osobního dohledu. Dokonce bych řekla, že to některým může dát více, než kdyby seděli 45 minut v hodině a byli část hodiny duchem nepřítomni. Jsem ráda, že máme díky technickému rozvoji řadu možnosti, jak se se studenty spojit, jak je úkolovat a úkoly kontrolovat. Ještě před 15 lety by to tak snadné nebylo.
3) Tento stav nám dal možnost připomenout si, co je v našem vzdělávacím systému dobré a co špatné. Velmi dobře se osvědčili kantoři a jejich okamžitá schopnost zareagovat na nové podmínky. Za zásadní problém považuji objem učiva. Škoda, že se neinspirujeme v zemích, kde se lépe daří reagovat ve vzdělávacím procesu na potřeby rychle se měnící společnosti. Učitelská veřejnost by měla také konečně začít požívat více důvěry a lepšího ocenění. V tom by kraj mohl pomoci.
LUDĚK PROŠEK, GYMNÁZIUM MOST
JIŘÍ ŘEHÁK, GYMNÁZIUM TEPLICE
1) Žádný univerzální recept na trpělivost bohužel neexistuje. Snad jen často měnit metody, abyste od dítěte nedostali šanci být netrpělivý.
2) Využívám poprvé v životě intenzivně video výuku, konkrétně Microsoft Teams, navíc už prakticky výhradně využívám různé cloudy a odkazuji na ně. A také jsem zjistil, že když nějaký student nebyl aktivní ve třídě, nehýří aktivitou ani online.
3) Ukázalo se, že není potřeba držet děti ve školách celou dobu a část výuky se dá přenést k počítačům domů. A taky jsme se se studenty krásně shodli, že než se učit od 8:00, to raději odpoledne - tedy proč neposunout začátek výuky třeba na 9:00?
PAVEL SKÁLA, ZUŠ F. L. GASSMANNA, MOST
1) Tak především najít svůj vnitřní rytmus, karanténa nám dává možnost se vyrovnat se změnami, které přišly, nebo můžeme podlehnout skepsi, prokrastinaci apod. Určit si rytmus, denní harmonogram by měla být priorita.
2) Jsem rád za každou změnu, která mě vytrhne ze stereotypu. Krize mě naučila hledat nové metody, formy. Hledat práci pro studenty, aby je nezahltila a byla přínosem. To vše vnímám jako pozitivum. Nejdříve jsem se toho bál jako většina, ale v současné době mám mnoho příběhů z karantény, videí, doma zahraných a natočených příběhů, reflexí na přečtené knihy od svých žáků, a to je více než inspirativní a dá se s tím pracovat. Není to úkol pro úkol. Z toho mám obrovskou radost. Ale osobní kontakt mi chybí. A každým dnem vyhlížím den, kdy budu moci učit "postaru".
3) Ano a ne jedno. Především v komunikaci, ač učím na ZUŠ, tak mám tři děti a vnímám to i z druhé strany jako rodič. Internet je složitá věc a pokud máme komunikovat, jsem pro, aby to bylo alespoň částečně centralizované. To se pravděpodobně dá řešit i nějakým krajským doporučením, přes odbor školství. Stejně tak se ukáže, jak jsou školy zásobovány (rouškami, dezinfekcemi, apod.) do konce školního roku.
PŘIPOJTE SVŮJ POHLED NA ŠKOLSTVÍ (NEJEN) V ÚSTECKÉM KRAJI
K dalším tématům se rozepište tady.
Sdílejte tuto stránku