Snaha přemýšlet jinak a ochota uvolnit více peněz. To je základ receptu na znovuoživení venkova v Ústeckém kraji. „Téma je daleko složitější, ale tohle jsou věci, u kterých můžeme začít rychle a jednoduše,“ říká Petr Medáček, starosta Budyně nad Ohří a čtyřka na kandidátce Spojenců pro kraj.

Petr Medáček: Rozvoj venkovských oblastí a zemědělství je pro starostu Budyně nad Ohří zásadní téma. Zná ho velice dobře z vlastní zkušenosti a dlouhodobě se mu věnuje i na krajské úrovni. Na kandidátní listině Spojenců pro kraj je jako zástupce SNK – ED, a to na čtvrtém místě.

Nemluví jen tak od stolu. Dlouhá léta je členem krajského výboru pro životní prostředí, zemědělství a rozvoj venkova. Ví dobře, že Ústecký kraj venkov neignoruje, Ale stejně tak vnímá, že může udělat daleko víc. Především pro ty nejmenší vísky. „Není řeč o vesnicích, které jsou soběstačné a dokáží financovat vlastního starostu, místostarostu a radnici vůbec,“ upřesňuje Medáček. „Jsou to osady o stovce lidí, odkázané na spádové obce, prostě ´echt´ venkov. Ten se bez pomoci neobejde.“

Jak podotýká, v těchto místech chybějí především základní inženýrské sítě, které jsou samozřejmostí i pro obyvatele větších vesnic. „Vodovod tu třeba ještě mají, ale kanalizace, chodníky, solidní elektřina, nebo třeba internetové připojení, to jsou věci, které jsou na budování v těchto místech ekonomicky velice náročně. A tak to nikdo nedělá,“ poukazuje zkušený komunální politik, pro kterého je téma venkova zásadní.

A opět čerpá z vlastní zkušenosti. Jako starosta dvoutisícového města má pod sebou několik takových malých vesniček. A chce se o ně starat jako o všechny ostatní. „Chápu, že se nikomu nechce táhnout kanalizaci sto kilometrů, aby se napojilo dvacet domů. Nebo budovat optické rozvody, které bude využívat osmdesát domácností. Ale pak je třeba přemýšlet o alternativách a podpořit je,“ nastiňuje cestu k řešení Medáček.

Petr Medáček, SNK-ED, při podpisu koaliční smlouvy se Spojenci pro kraj.

Příklady má hned po ruce. Pískové filtry na čištění vody, centrální jímky místo nákladné kanalizace nebo pronájem vysílacích stanic pro rozšíření internetového signálu. To jsou věci, které by mohl kraj podpořit. „Máme na kraji program na rozvoj venkova, ale vyčleněné peníze ani podporované projekty zdaleka neodpovídají reálné potřebě,“ podotýká.

Například pro letošní rok kraj do programu vložil 29 milionů. Nezdá se to málo, ale třeba na opravu chodníků a komunikací byla určena jen necelá polovina. A tak mohla být uspokojena jen třetina žádosti. Druhá polovina peněz z programu pak míří na obnovu staveb a zbytek peněz šel na projekty týkající se životního prostředí či na pořízení územní dokumentace. „Na tento program by měl kraj vyčlenit alespoň sto milionů. A v úvahu vzít právě alternativy, které se nabízejí pro ty nejmenší obce.“

Jak Petr Medáček podotýká, život na malých vesničkách často láká i lidi z větších měst, kteří pak mohou zpětně přispět k rozvoji venkova. Je potřeba jim ale jít naproti. „Tihle lidé se přistěhují do jakéhosi chalupářského skanzenu, ale po čase už chtějí třeba alespoň tu kanalizaci. Musíme úroveň života v těchto místech zvýšit, nikoho nenalákáme na úroveň služeb z předminulého století,“ dodává a vzápětí upřesňuje: „venkov potřebuje také inteligentní a zapálené majitele menších desetihektarových usedlostí. Ti mohou povznést pravé vesnické zemědělství a nebudou je vysávat jako velkomajitelé se sídlem na exklusivních adresách, např. Václavském náměstí. Ale to už je jiné téma na delší povídání,“ uzavírá Medáček.