Neurolog Petr Klepiš: Karanténou se nepropijete, strach z koronaviru můžete zvládnout jinak

Admin Příběhy z kraje

Neurolog Petr Klepiš: Karanténou se nepropijete, strach z koronaviru můžete zvládnout jinak

MUDr. Petr Klepiš



- 51 let,



- 14 let působil na neurologickém odd. v Chomutově,



- od roku 2004 provozuje privátní neurologickou praxi v Žatci,



- spolupracuje s neurologickým odd. v Mostě,



- na částečný úvazek pracuje na Klinice pracovního lékařství VFN Praha 2,



- je odborný asistent 1. LF UK Praha - učí mediky ve 4. ročníku.

„Neseďte celý den u zpráv o koronaviru. Buďte aktivní, pozitivní a zkuste se občas na chvíli zastavit,“ vzkazuje lidem do jejich domovů mostecký neurolog MUDr. Petr Klepiš. V našem rozhovoru mluví o tom, jak dlouhodobý strach oslabuje imunitu a co nejlépe pomáhá v nedobrovolné karanténě, v níž se české domácnosti ocitly.

Lidé teď musí trávit spoustu času doma, ať už v nařízené karanténě nebo kvůli preventivnímu omezení vycházek. Co v takových chvílích vidíte coby lékař jako nejdůležitější?

Jedna rada je zásadní - zůstaňte aktivní. Nejen fyzicky, ale především mentálně. A tím nemyslím od rána do večera sledovat online zpravodajství o koronaviru. Chápu, že to lidi zajímá, já tomu v prvních dnech podléhal také. Ale jako lékař neurolog, a také z hlediska psychologického, jednoznačně radím to nedělat.

Proč tolik vadí sledovat aktuální dění okolo koronaviru?

Je to série informací, které jsou vesměs negativní – veškerá omezení, šířící se onemocnění, umírají lidé... Když celý den sledujete takové zprávy, žijete v trvalé negativní emoci. Přináší to strach, a tím se jen zhoršuje psychický stav člověka a jeho imunitní systém. Takže když říkám být mentálně aktivní, dodávám k tomu ještě jedno – být v té aktivitě pozitivní!

Jak například?

Lidé mohou hrát stolní hry s dětmi, číst literaturu nebo i časopisy, klidně sledovat pěkné filmy a pořady, které mají pozitivní nádech. Ale pak je ještě jedna věc, kterou radím i svým pacientům a která je pozitivní. Zkuste v rámci své mentální aktivity svou myšlenkovou činnost alespoň jednou či dvakrát za den zastavit.

Máte na mysli něco konkrétního?

Mluvím o technikách, které jsou známé a využívají se i v medicíně, jako například meditace. Prožíváme teď hodně vylekanou dobu plnou strachu. Roztěkaná a vylekaná mysl člověka vyčerpává. A meditací jí zastavujeme, což je věc, která nám nesmírně pomáhá.

Pro mnoho lidí je meditace trochu sci-fi, ezo nebo netuší, jak na to. Můžete dát nějaký jednoduchý příklad?

Stačí se na internetu podívat na nějaké kurzy nebo techniky. Já mám třeba kurz meditace jako aplikaci v iPhonu. Ale meditaci jsem zmínil spíše jako příklad. Může se jednat o jakékoliv jiné psychorelaxační techniky, třeba autogenní tréninky. Například mně osobně pomáhá to, čemu se říká dynamická meditace. A to může být třeba i pracovní činnost.

Takže odpočívat prací?

Ano, je to jedna z možností mentálního odpočinku. Dobrý příklad je třeba šití roušek. Oprášíte po letech šicí stroj a skoro zapomenuté dovednosti, zároveň to ve vás podporuje pocit sounáležitosti. Viděl jsem ten pozitivní efekt u své maminky i manželky. Funguje to. Při šití roušky nikdo nemyslí na to, jestli mu v těle řádí vir a jestli neskončí na JIP.

Nebo mám kamarádku, která za poslední dva týdny uklidila svůj dům tak, jako nikdy předtím. Při takové činnosti se soustředíme jen na svou práci a nepouštíme k sobě informace, které vyvolávají negativní emoce.

Každý své obavy ze současné situace zvládá jinak. U někoho přerůstají až do paniky, jiný to přechází naprosto v klidu. Je škodlivý i ten nejmenší strach?

To je hodně dobrá otázka. Strach jako negativní emoce je do určité míry naprosto v pořádku, může nám i zachránit život. Podle toho, co nás ohrožuje, nás strach donutí utéct, schovat se nebo si třeba začít častěji mýt ruce, jako teď. Takový strach je zejména v situaci epidemie paradoxně prospěšný, protože se snáze aplikují všechna protiepidemická opatření. Pokud by lidé neměli ani špetku přirozeného strachu, tak by opatření nedodržovali s takovou důsledností. A já musím říci, že lidé v Čechách jsou velice disciplinovaní, klobouk dolů.

Takže kdy začnou být obavy škodlivé?

Když strach začne přerůstat v paniku. Pak už se člověk nechová racionálně, vypíná rozum. Iracionální je třeba rabování obchodů nebo lékáren, jako v tom teď slavném filmu Nákaza. Ale může to mít i jiné projevy - fyzický kolaps, zhroucení se, hádky v rodinách... Panika je patologická součást strachu, která člověka nejen velmi vyčerpá, ale komplikuje mu vztahy a celkově situaci ve společnosti. A dlouhodobý strach fyzicky vyčerpává a snižuje imunitu.

Jenže na nás se odevšad valí zprávy o rostoucím počtu nakažených či mrtvých, děsivé zprávy ze zahraničí... a to už několik týdnů. Jak lze nepodléhat strachu?

Je dobré zkusit si vše vysvětlit racionálně, zapojit rozum. Do určité míry celou situaci přijmout, přestože jsme nikdy nic takového nezažili. Zrekapitulovat si, co všechno funguje, jakých opatření se držím a uvědomit se například, že kolegové nebo sousedé je dodržují také. A důležité je také si o celé situaci kriticky zjišťovat věrohodné informace a nebýt permanentně ve stresu.

Co má dělat člověk, kterého už takový panický strach posedl?

V první fázi hodně pomáhá si o tom promluvit. Samozřejmě s někým, kdo má na to trpělivost a nervy, kdo nepodlehne stejným návalům paniky. A když jde do tuhého, medicína je tu pořád, ta se nezhroutila. Nemá smysl se tím nechat ovládnout, lepší je vyhledat pomoc, ptát se. Fungují psychologové, psychiatři. Já sám se v rámci své ambulance s vystrašenými lidmi setkávám hodně. Co dělám neurologii, tak jsem neměl tolik telefonů nebo videokonferencí jako za poslední dobu.

Hodně se vtipkuje o tom, že karanténu lze nejlépe přežít díky alkoholu. Jak se na to díváte vy?

Je pravda, že jsem to mezi lidmi zachytil.  Argumenty typu ´karanténou se propiju´ jsou nesmysl. Je to naopak další špatný krok, který může způsobit oslabení imunity a psychického stavu. Jen se vše potlačí a všechen strach, deprese a úzkost se vynoří ve větší míře. Daleko více pomáhají procházky v přírodě, o kterým jsem už mluvil. A když je panika opravdu velká, tak kontaktovat poradny, psychology, psychiatry, případně i třeba neurologa nebo praktického lékaře. Samozřejmě existují i psychofarmaka, ale to je kapitola sama o sobě.

Nějaká rada na závěr?

Bude to znít banálně, ale - jezte zeleninu a ovoce! Vitamíny lidskému tělu pomáhají. Vždycky.

---

Co dalšího ještě Petr Klepiš říká o koronaviru, se dočtete níže.

PETR KLEPIŠ KE KORONAVIRU

Je virus uměle vytvořený?

Takové teorie se objevují vždy, když nastane nějaká extrémní situace. Pokaždé se objevují podivíni a pseudospasitelé, kteří nabízejí zaručené prostředky na záchranu nebo jediné správné informace. Jedna věc je, že spekulace lidi baví. Druhá pak, že když jsou vystrašení, jsou lépe manipulovatelní, takže v tom určitě hraje roli i globální politická manipulace. Ale je jednoznačně prokázané, že virus pochází z čínské oblasti Wu-chan, je to původně zvířecí virus a má co do činění s netopýrem.

Je opravdu koronavirus tak nebezpečný?

Je. Narozdíl od běžné chřipky nemáme doteď na tento typ koronaviru jednoznačně fungující a dostupný lék. Navíc se chová podivně. Někdo může mít pocit, že umírají jen starší lidi a myslí si, že v jeho třiceti ho to nemůže postihnout. Ale je to spíš ruská ruleta. Patnáct lidí může mít lehký průběh a ten šestnáctý v pětatřiceti skončí na ventilátoru.

Nejsou opatření v České republice přehnaná?

Dost lidí si to možná myslí. Ale existují základní epidemiologická opatření, která jsou známá už ze středověku, říká se jim bariérová. Což je třeba právě ta karanténa. Těchto bariér je třeba na začátku udělat co nejvíc, aby se jejich účinek sečetl. Určitě ale fandím postupnému rozvolnění opatření a chytré karanténě. Češi si už nebezpečí pandemie uvědomují a budou zodpovědní i bez prodlužování některých zákazů, např. plošného omezení pohybu osob.

Nemůže někdo situace zneužít k omezení demokracie?

Možná ano, já tu obavu mám také. Stejně jako ochrana zdraví je ovšem důležité co nejrychlejší obnovení svobod v této zemi. Na druhou stranu se na celou situaci musím dívat jako lékař. Takže teď nemám vůbec potřebu řešit minulost nebo politické názory profesora Prymuly. Je dobře, že společně s vládou může rozhodovat člověk, který je mistr v epidemiologi, ať už se jmenuje jakkoliv. To je teď nejdůležitější.

SDÍLEJTE TENTO ČLÁNEK